Karel Klíč hlubotisk: jak vznikl tisk fotografií a bankovek

Karel Klíč vynalezl hlubotisk ve dvou krocích: na přelomu let 1878 a 1879 ve Vídni dokončil heliogravuru, tedy přenos fotografie na měděnou tiskovou desku pomocí světla a leptání, a v roce 1890 z ní vyvinul rotační hlubotisk z měděných válců, u kterého přebytečnou barvu stírá ocelový nůž, rakel. Právě rok 1890 se proto uvádí jako rok vzniku hlubotisku. Díky tomu šlo poprvé rychle a levně tisknout fotografie v plných polotónech.

Před Klíčem se tisk z hloubky dělal ručně. Rytec týdny vyrýval obraz do mědi nebo oceli a každá rytina byla interpretací předlohy, ne její věrnou kopií. Fotografie existovala už desítky let, ale do knih a časopisů se dostávala jen oklikou, přes ruční rytiny nebo dřevoryty. Klíč, původně malíř a fotograf, spojil obě řemesla a nahradil práci rytce fotochemickým procesem.

Článek se nevěnuje Klíčovu životopisu, ale samotnému vynálezu: jak funguje tisk z hloubky, jak probíhala heliogravura krok za krokem, co přinesl rakel a válec, proč Klíč postup neprodal jako patent a kde se hlubotisk používá dnes, včetně toho, jak souvisí s tiskem bankovek.

Co je tisk z hloubky?

Tiskové techniky se dělí podle toho, kde na tiskové formě leží barva. U knihtisku je tisknoucí místo vyvýšené, u ofsetu leží v jedné rovině s netisknoucím. Hlubotisk je opak knihtisku: tisknoucí prvky jsou zahloubené pod povrch formy. Barva se nanese na celou plochu, z povrchu se setře a zůstane jen v prohlubních, odkud ji pod tlakem převezme papír.

Hlavní výhoda je v práci s tónem. Hlubší prohlubeň pojme víc barvy a vytiskne tmavší místo, mělčí dá světlejší šedou. Tisk z hloubky tak umí plynulé přechody mezi světlem a stínem, které fotografie potřebuje. Knihtisk naopak zná jen barvu, nebo žádnou barvu, a polotóny musí rozkládat na body. To byl důvod, proč se Klíč vydal právě cestou tisku z hloubky.

Jak Klíč k vynálezu došel?

Klíč měl pro vynález neobvyklou kombinaci znalostí. Vystudoval malířství v Praze a podle Encyklopedie dějin města Brna vedl s otcem v Brně fotografický ateliér Rafael, který měl pobočky i v dalších moravských městech. Znal tedy jak fotografickou chemii, tak požadavky grafiků na věrnou reprodukci kresby. Koncem šedesátých let se usadil ve Vídni, kde později vznikly oba jeho vynálezy.

Pokusy o fotografický tisk z hloubky dělali už před ním jiní, mezi nimi William Henry Fox Talbot, který používal prachové zrno. Jejich výsledky ale byly nespolehlivé a obtížně opakovatelné. Klíč spojil tři známé prvky, leštěnou měděnou desku, jemné pryskyřičné nebo asfaltové zrno a pigmentový papír s želatinou, do postupu, který dával stejné výsledky znovu a znovu. Proto se o metodě mluví jako o Talbotově a Klíčově heliogravuře.

Jak probíhala heliogravura krok za krokem?

Heliogravura znamená doslova rytinu zhotovenou světlem. Postup vyžadoval zručnost a přesné dodržení časů, ale už nepotřeboval rytce. Podle popisů techniky probíhal zhruba takto:

1. Leštěná měděná deska se poprášila jemným asfaltovým zrnem nebo kalafunou a zrno se na ní teplem zafixovalo.
2. Pigmentový papír s vrstvou želatiny se zcitlivěl v lázni dvojchromanu draselného a usušil.
3. Želatina se osvítila přes fotografický diapozitiv, světlo ji vytvrdilo tím víc, čím světlejší bylo místo předlohy.
4. Vrstva se přenesla na desku a vlažnou vodou se vyvolala, neosvětlená želatina se odplavila.
5. Deska se leptala roztokem chloridu železitého, který pronikal tenkou želatinou rychleji a ve stínech vyleptal hlubší jamky.
6. Hotová deska se navalila hlubotiskovou barvou, povrch se otřel a tisklo se v měditiskařském lisu.

Proč hraje roli prachové zrno?

Bez zrna by leptání vytvořilo jednu souvislou prohlubeň, ze které se barva při otírání snadno vytře. Zrno rozdělí plochu na tisíce drobných jamek oddělených můstky, na kterých se barva nedrží. Jamky pak barvu udrží i ve velkých tmavých plochách a jejich hloubka určuje tón. Výsledek pod lupou připomíná akvatintu, grafickou techniku, kterou Klíč jako malíř dobře znal.

Klíč podle Encyklopedie dějin města Brna použil heliogravuru nejdřív k faksimilím kreseb uhlem od malíře Julia Mařáka. Na nich bylo vidět, co metoda umí: jemné přechody uhlu, které by rytec převáděl na čáry, zůstaly zachované. Heliogravura se brzy stala standardem pro umělecké reprodukce a fotografické publikace a v češtině se jí někdy říká i klíčotypie.

Co přinesl rakel a válec?

Heliogravura byla přesná, ale pomalá. Každý otisk znamenal ruční navalení barvy, otření desky a průchod lisem, takže se hodila pro knihy a portfolia, ne pro noviny. Klíčův krok z roku 1890 spočíval ve třech změnách. Plochou desku nahradil měděný válec, nepravidelné zrno nahradil pravidelný rastr a ruční otírání nahradil ocelový stírací nůž, rakel.

Rastr vytvořil na válci síť stejně velkých jamek oddělených pevnými můstky. Na můstky se opírá rakel, který při každé otáčce válce setře barvu z povrchu a nechá ji jen v jamkách. Válec se může točit nepřetržitě a papír běží z role. Tím vznikl rotační hlubotisk, mechanická reprodukční technika pro tisk z válcových forem, schopná vysokých nákladů při zachování polotónů. Jak se liší od starších technik, ukazuje srovnání.

Jak se hlubotisk prosadil v Anglii?

Na konci osmdesátých let odešel Klíč do Anglie. V Lancasteru spolupracoval s firmou Storey Brothers, která se zabývala potiskem textilu a měla zkušenosti s tiskem z válců. Úkolem bylo přizpůsobit heliogravuru zakřiveným tiskovým formám. Spolu se Samuelem Fawcettem tam vznikla Rembrandt Intaglio Printing Company, první firma, která tiskla hlubotiskové reprodukce z role papíru ve velkém.

Prameny se v přesných letech liší, uvádějí se roky mezi 1888 a 1895 podle toho, zda jde o příchod do Anglie, první spolupráci nebo založení firmy. Jisté je, že do Vídně se Klíč vrátil v roce 1897 a že firma podle historiků z Princetonské univerzity kolem roku 1905 zvládla i tříbarevný hlubotisk, nabízený od následujícího roku. Reprodukce firmy Rembrandt byly ve své době považované za nepřekonatelné.

Klíč si heliogravuru nenechal chránit patentem. Místo toho postup držel v tajnosti a prodával licence jednotlivým tiskárnám, podle dostupných pramenů ve Vídni, Bruselu, Mnichově, Paříži, Glasgow a Londýně. U rotačního hlubotisku se postupovalo podobně: firma v Lancasteru se patentu vyhýbala, protože patent by znamenal zveřejnění celého postupu, a Klíč za předání know-how získal podíl ve firmě.

Strategie fungovala jen do chvíle, kdy k podobnému řešení dospěli jiní. Na začátku 20. století se rotační hlubotisk začal rozšiřovat i mimo Lancaster, vznikly desítky konkurenčních tiskáren a technika se stala běžnou součástí polygrafie. Klíčovo jméno se tak s hlubotiskem spojuje hlavně v české a rakouské tradici. Podobný osud vynálezce bez komerčního zisku připomíná příběh lodního šroubu Josefa Ressela.

Jak souvisí hlubotisk s bankovkami?

Na bankovkách se tisk z hloubky používá jako ochranný prvek. Silná vrstva barvy vystupuje nad papír a dá se nahmatat, což napodobit běžnou kancelářskou tiskárnou nejde. Podle popis ochranných prvků na webu ČNB je například mikrotext na české bankovce tištěn jak tiskem z hloubky, tak tiskem z plochy. Hmatatelný reliéf patří k prvkům, které si může zkontrolovat každý bez přístroje.

Je ale dobré rozlišovat. Tisk bankovek navazuje hlavně na tradici ryté ocelové formy, tedy na ruční rytinu, kterou Klíč nahrazoval. Jeho přínos spočíval v něčem jiném: ve fotomechanickém přenosu obrazu a v rychlém rotačním tisku s rakelem. Obě linie ale sdílí stejný princip, barvu v prohlubních, a moderní ceniny kombinují ryté prvky s dalšími technikami včetně hlubotisku z válců.

Jak poznat hlubotisk na výtisku?

Techniku tisku lze u hotového výtisku často určit lupou nebo prsty. Tabulka shrnuje nejběžnější znaky a jejich význam:

Kde se hlubotisk používá dnes?

Rotační hlubotisk se vyplácí tam, kde se tiskne velký náklad se stálou kvalitou. Výroba tiskového válce je náročná, ale válec vydrží velmi dlouhé běhy. Proto se hlubotiskem tisknou časopisy a katalogy ve vysokých nákladech, obalové materiály, tapety a dekorační fólie. Příbuzné principy využívá i tisk na textil, s nímž hlubotisk v Lancasteru začínal, a jiným směrem jde sublimační tisk.

Druhou oblastí jsou ceniny a poštovní známky, kde se tisk z hloubky cení kvůli reliéfu a obtížné napodobitelnosti. Heliogravura přežila jako umělecká technika a několik ateliérů ji dodnes provozuje ručně. Klíčův příběh patří mezi české vynálezy, které změnily každodenní život, podobně jako kostka cukru z Dačic. Pro výlety za technickou historií se hodí rozcestník exkurze do výroby a technické památky.

Co si z toho odnést

Klíčův vynález spojil fotografii s tiskem a otevřel cestu k obrazovým časopisům. Hlavní body:

1. Heliogravura z přelomu let 1878 a 1879 přenesla fotografii na měděnou desku světlem a leptáním.
2. Tón vzniká hloubkou jamek, zrno nebo rastr drží barvu v jamkách.
3. V roce 1890 přišel rotační hlubotisk: měděný válec, pravidelný rastr a stírací rakel.
4. Postup se rozvinul v Lancasteru a Klíč ho místo patentu prodával jako tajné know-how.
5. Dnes se hlubotisk používá pro velké náklady, obaly a jako ochranný prvek cenin.

Časté otázky

Co vynalezl Karel Klíč?

Karel Klíč vynalezl heliogravuru, dokončenou na přelomu let 1878 a 1879, a v roce 1890 z ní vyvinul rotační hlubotisk. Obě techniky umožnily věrně tisknout fotografie v polotónech.

Kdy byl vynalezen hlubotisk?

Jako rok vzniku rotačního hlubotisku se uvádí 1890, kdy Klíč začal tisknout z měděných válců se stíracím rakelem. Předstupněm byla heliogravura z let 1878 a 1879.

Jaký je rozdíl mezi heliogravurou a hlubotiskem?

Heliogravura se tiskne z ploché měděné desky s nepravidelným zrnem a barva se stírá ručně. Rotační hlubotisk používá měděný válec s pravidelným rastrem a barvu stírá ocelový rakel, takže je mnohem rychlejší.

Co je rakel v hlubotisku?

Rakel je ocelový stírací nůž, který se opírá o povrch tiskového válce a při každé otáčce z něj setře přebytečnou barvu. Barva tak zůstane jen v jamkách, které tvoří obraz.

Kde se hlubotisk používá dnes?

Hlubotisk se používá pro časopisy a katalogy ve velkých nákladech, obaly, tapety a dekorační fólie. Tisk z hloubky slouží také jako ochranný prvek bankovek a poštovních známek.

Tisknou se bankovky hlubotiskem?

Ano, tisk z hloubky patří k ochranným prvkům bankovek, reliéf barvy lze nahmatat. Navazuje ale spíš na tradici ryté formy než přímo na Klíčův rotační hlubotisk s rastrem.

Proč si Karel Klíč vynález nepatentoval?

Patent by znamenal zveřejnění postupu. Klíč proto metodu držel v tajnosti a prodával licence tiskárnám, u rotačního hlubotisku získal podíl ve firmě v Lancasteru.

Co je klíčotypie?

Klíčotypie je v češtině používaný název pro Klíčovu heliogravuru, tedy fotomechanický tisk z hloubky z měděné desky s prachovým zrnem.

Kde Karel Klíč hlubotisk vyvinul?

Heliogravuru dokončil ve Vídni, rotační hlubotisk rozvinul v anglickém Lancasteru ve spolupráci s firmou Storey Brothers a Samuelem Fawcettem.

Zdroje

• Karel Václav Klíč: Profil osobnosti (encyklopedie.brna.cz)
• Ochranné prvky bankovky 1000 korun: Česká národní banka (cnb.cz)