Kostka cukru je vynález z moravských Dačic: vymyslel ji Jakub Kryštof Rad, ředitel zdejší rafinerie, který první kostky vyrobil na podzim 1841 a 23. ledna 1843 získal ve Vídni privilegium k jejich výrobě. Na trh se kostkový cukr dostal na podzim téhož roku. Dačice se proto dodnes hlásí k titulu města, které dalo světu kostkový cukr.
Za drobným vynálezem stojí docela praktický problém. Cukr se tehdy prodával ve velkých homolích, které se musely sekat a štípat, a při tom vznikal odpad i zranění. Příběh o zraněné manželce, která manžela vyzvala k lepšímu řešení, patří k tradici, kterou město i muzeum rády vyprávějí, fakta o lisu a privilegiu jsou ale doložená.
Článek projde, kdo byl Jakub Kryštof Rad, proč vadila cukrová homole, jak fungoval jeho lis, proč dačická rafinerie zanikla a co z příběhu uvidíte v Dačicích dnes. Údaje vycházejí z historického přehledu na oficiálním webu města Dačice a z popisu expozice městského muzea.
V kostce
- Vynálezce: Jakub Kryštof Rad, rodák ze švýcarského Rheinfeldenu, ředitel rafinerie v Dačicích.
- První kostky: podzim 1841, bednička s 350 bílými a červenými kostkami pro manželku Julianu.
- Privilegium: uděleno ve Vídni 23. ledna 1843, prodej začal na podzim 1843.
- Výroba: vlhká cukrová moučka lisovaná do mosazné desky se 400 čtvercovými otvory.
- Konec rafinerie: Rad odešel v roce 1846, rafinerie fungovala do roku 1852.
- Co vidět: žulový pomník z roku 1983, pamětní deska z roku 2003 a expozice v muzeu.
Co v článku najdete
Kdo vynalezl kostku cukru?
Vynálezcem je Jakub Kryštof Rad, kterého na jaře 1840 povolali do Dačic jako nového ředitele rafinerie. Pocházel ze švýcarského Rheinfeldenu a přišel z Vídně spolu s manželkou Julianou, rozenou Schillovou. Rafinerie byla v té době ve finančních potížích a rozhodování převzali společníci zakladatele Františka Grebnera, kteří od nového ředitele čekali oživení podniku.
Rad začal rychle. V roce 1841 rozšířil výrobu přístavbou nové budovy ve dvoře domu čp. 4 na dnešním Palackého náměstí, pořídil nové stroje a v roce 1842 zavedl první parní stroj ve městě. Podle města zaměstnávala rafinerie kromě úředníků asi třicet stálých dělníků a cukr z Dačic putoval na jihozápadní Moravu, do jižních a východních Čech i do rakouského pohraničí.
Proč vadila cukrová homole?
Cukr se v první polovině 19. století vyráběl v podobě homolí, klobouků a bochníků. Pro obchodníky i domácnosti to byl nepraktický tvar: homole se špatně balily a snadno poškodily. Při prodeji nešlo vždy useknout přesné množství, takže vznikal takzvaný drobtový cukr, tedy odpad. Navíc dlouhé sušení homolí výrobu výrazně prodlužovalo.
V domácnosti to znamenalo sáhnout po sekáčku pokaždé, když bylo potřeba osladit jídlo nebo nápoj. Právě tahle každodenní drobnost dala vzniknout vynálezu, který dnes bereme jako samozřejmost ke kávě nebo čaji. Jak si připravit ochucenou kávu doma, ukazuje článek ochucená káva doma.
Jak vznikla první kostka cukru?
Podle tradice se jednoho dne v srpnu 1841 paní Juliana Radová při sekání homole zranila na prstě. U oběda pak vyzvala manžela a úředníky rafinerie, aby našli způsob, jak obtížné sekání odstranit. Sama údajně navrhla, aby se cukr vyráběl v kostkách, které by se daly dobře počítat na kusy a snadno skladovat.
Na podzim téhož roku jí manžel předal malou bedničku s 350 bílými a červenými kostkami cukru. Tím vznikly první kostky, o kterých město i muzeum mluví jako o světovém prvenství. Rad pak zkonstruoval lis na jejich výrobu a koncem roku 1842 požádal dvorskou komoru ve Vídni o privilegium, které dostal 23. ledna 1843.
⚠ Legenda a doložená fakta
Historka o zraněném prstu paní Juliany se vypráví jako tradice, město i muzeum ji uvádějí slovy „podle tradice“ a „údajně“. Doložené jsou naproti tomu datum privilegia, zahájení výroby na podzim 1843 a popis lisu.
Jak fungoval Radův lis?
Popis výroby, který zveřejnilo město Dačice, ukazuje, že šlo o promyšlený postup. Základem byla cukrová moučka z neúplně suchých homolí, která se prosila a plnila do otvorů mosazné desky. Deska měla 400 čtvercových otvorů a ležela na spodní plné měděné desce. Obě desky se pak posunuly pod lis se šroubovým vřetenem a otočným vahadlem.
- Cukrová moučka z neúplně suchých homolí se prosila na prosívadlech.
- Moučka se nasypala do 400 čtvercových otvorů mosazné desky položené na měděné desce.
- Razníky na hlavě lisu stlačily cukr v otvorech na poloviční objem.
- Lis kostky vytlačil na dřevěnou podložku, na které putovaly do sušárny.
- Kostky se sušily 10 až 12 hodin na policích sušárny.
- Hotový cukr se balil do balíčků po jedné libře a ty se ukládaly do beden.
Jak se kostkový cukr prodával?
Na podzim 1843 začala dačická rafinerie vyrábět kostkový cukr pro trh. Ve Vídni se poprvé objevil pod názvem čajový cukr. Balíček s 250 kostkami vážil jednu libru, tedy asi půl kilogramu, a připomínal bedničku s čínským čajem. Etikety nesly obrázek budov dačické rafinerie. Kdo si ke kostce cukru rád dává dobrý čaj, najde tipy v článku zdravé čaje.
Kostky se vyráběly ve dvou velikostech, podle města s hranou zhruba 2 cm a 1,2 cm. Se šesti lisy mohlo v Dačicích denně vzniknout až 1 120 kg kostkového cukru. Balíčky se ukládaly do beden po 120 kusech a putovaly k zákazníkům. Rafinerie měla sklady ve Vídni, Pešti, Lvově a v Brně, takže se nový tvar cukru dostal daleko za hranice Moravy.
| Rok | Událost | Kde |
|---|---|---|
| 1829 | první řepný cukrovar v okolí | Kostelní Vydří u Dačic |
| 1833 | František Grebner zakládá rafinerii | Dačice, dnešní Palackého náměstí |
| 1840 | ředitelem se stává Jakub Kryštof Rad | Dačice |
| srpen 1841 | zranění Juliany Radové podle tradice | Dačice |
| podzim 1841 | bednička s 350 kostkami cukru | Dačice |
| 23. 1. 1843 | privilegium k výrobě kostkového cukru | dvorská komora ve Vídni |
| podzim 1843 | zahájení prodeje, ve Vídni jako čajový cukr | Dačice a Vídeň |
| 1846 | Rad rezignuje a odchází z Dačic | Dačice |
| 1852 | konec provozu rafinerie | Dačice |
| 1983 | žulový pomník kostce cukru | parčík u kostela sv. Vavřince |
Proč dačická rafinerie zanikla?
Od roku 1844 zpracovávala rafinerie místo dováženého třtinového cukru už jen domácí řepný cukr z řepařských oblastí Moravy. Hospodářská situace se ale v polovině čtyřicátých let zhoršovala a ani kostkový cukr, do kterého Rad vkládal naděje, nepřinesl očekávané zlepšení. V roce 1846 proto rezignoval na funkci ředitele a s početnou rodinou z Dačic odešel.
Rafinerie vydržela do roku 1852. Byla příliš daleko od hlavních řepařských oblastí, doprava suroviny se prodražovala a městu chybělo železniční spojení. Budova byla v roce 1863 zbořena až po sklepy, na kterých později vznikl divadelní a taneční sál. Podobně zajímavé příběhy průmyslu, který formoval každodenní věci, popisuje článek ocel kolem nás.
Co se stalo s vynálezem dál?
Radova myšlenka odchod z Dačic přežila. Podle historického přehledu města patent na výrobu kostek brzy zakoupilo Prusko, Sasko, Bavorsko, Švýcarsko a Anglie a zdokonalenou formu vynálezu používají rafinerie na celém světě dodnes. Dačický lis byl tedy začátkem postupu, který se dál vyvíjel jinde a v jiném měřítku.
Rodina Radových měla podle města 16 dětí, z nichž sedm záhy zemřelo, a potomci dnes žijí ve Švýcarsku a Rakousku. Když byla v roce 2003 na budově bývalé rafinerie odhalena pamětní deska, zúčastnili se odhalení i Radovi přímí potomci. Pro Dačice se kostka stala symbolem, který město připomíná při výročích privilegia.
Co z příběhu uvidíte v Dačicích?
Nejznámější připomínkou je žulový pomníček kostky cukru z roku 1983. Stojí v parčíku poblíž vysoké renesanční věže kostela sv. Vavřince. Ve stejném roce se v původním sklepení rafinerie našla kamenná schránka s letopočtem 1841 a iniciálami ICR, tedy Iacob Christoph Rad, ve které byla zřejmě uložena zakládající listina rafinerie. Její kamenná deska je uložená ve sklepení domu čp. 4.
Druhou zastávkou je Městské muzeum a galerie Dačice na Havlíčkově náměstí 85. Jeho stálá expozice Výroba první kostky cukru na světě mapuje cukrovarnictví na Dačicku od roku 1829, rafinerii i Radův vynález. Otevírací dobu a aktuální výstavy najdete na webu Městského muzea a galerie Dačice. Kdo rád spojuje výlety s řemeslem, může navázat třeba exkurzí ve sklárně Moser nebo v porcelánce Thun.
| Místo | Co tam najdete | Praktická poznámka |
|---|---|---|
| Pomník kostky cukru | žulový pomníček z roku 1983 | parčík u věže kostela sv. Vavřince |
| Bývalá rafinerie, Palackého náměstí 4 | pamětní deska z roku 2003 | dnes sál na původních sklepích |
| Městské muzeum, Havlíčkovo náměstí 85 | expozice Výroba první kostky cukru na světě | aktuální časy na webu muzea |
| Kostelní Vydří | místo prvního řepného cukrovaru z roku 1829 | obec nedaleko Dačic |
★ Jak na návštěvu
Pomník i pamětní deska leží v centru města, takže je snadno projdete pěšky. Do muzea si nechte víc času a otevírací dobu ověřte předem na webu muzea. Turistický web Dačic doporučuje okolí jako vstupní bránu do Podyjí, České Kanady a Regionu Renesance.
Jak spojit Dačice s výletem?
Dačice leží na jihozápadní Moravě a podle turistického webu města jsou vstupní branou do Podyjí, nedaleké České Kanady a Regionu Renesance. V okolí jsou vodní mlýny, kostely, kláštery, zámky a židovské hřbitovy a několik přírodních památek propojuje naučná stezka. Kostka cukru tak může být jen jednou zastávkou celodenního výletu.
Pokud hledáte další technické památky, které se dají navštívit s průvodcem, podívejte se na exkurzi na Vírské přehradě. Další tipy na výlety po Česku i do světa soustřeďuje rubrika Cestování. Na krátký výlet do Dačic stačí jeden den, delší pobyt dává smysl, pokud chcete projít i Českou Kanadu.
Co si z toho odnést
Kostka cukru je malý vynález s dobře doloženým českým původem.
- Vynálezcem je Jakub Kryštof Rad, ředitel rafinerie v Dačicích.
- První kostky vznikly na podzim 1841, privilegium přišlo 23. ledna 1843.
- Lis stlačoval vlhkou moučku v mosazné desce se 400 otvory a kostky se sušily.
- Rafinerie zanikla v roce 1852, vynález se ale rozšířil do dalších zemí.
- V Dačicích uvidíte pomník, pamětní desku a expozici v městském muzeu.
Časté otázky
Kdo vynalezl kostku cukru?
Jakub Kryštof Rad, ředitel rafinerie cukru v Dačicích, rodák ze švýcarského Rheinfeldenu. První kostky vyrobil na podzim 1841 a privilegium k výrobě získal 23. ledna 1843.
Kde byla vyrobena první kostka cukru?
V rafinerii v Dačicích na jihozápadní Moravě, v domě čp. 4 na dnešním Palackého náměstí. Na budově je od roku 2003 pamětní deska.
Kdy byla vynalezena kostka cukru?
První kostky vznikly na podzim 1841. Privilegium k výrobě bylo uděleno 23. ledna 1843 a prodej začal na podzim 1843.
Kdo byla Juliana Radová?
Manželka Jakuba Kryštofa Rada, rozená Schillová z Vídně. Podle tradice se zranila při sekání homole a vyzvala manžela k praktičtějšímu tvaru cukru. Vedla také rafinerii přidruženou výrobnu cukrovinek.
Jak se jmenoval první kostkový cukr?
Ve Vídni se poprvé prodával pod názvem čajový cukr. Balíček s 250 kostkami vážil jednu libru a připomínal bedničku s čínským čajem.
Kde je pomník kostky cukru?
V Dačicích v parčíku poblíž renesanční věže kostela sv. Vavřince. Žulový pomníček byl postaven v roce 1983.
Kolik kostek bylo v první bedničce?
Podle historického přehledu města Dačice dostala Juliana Radová bedničku s 350 bílými a červenými kostkami cukru.
Proč výroba kostek v Dačicích skončila?
Rafinerie byla daleko od řepařských oblastí, doprava suroviny se prodražovala a město nemělo železnici. Rad odešel v roce 1846 a rafinerie skončila v roce 1852.
Kde se dozvím víc o kostce cukru?
V Městském muzeu a galerii Dačice na Havlíčkově náměstí 85, kde je stálá expozice Výroba první kostky cukru na světě. Podrobný historický přehled zveřejňuje také město Dačice.
Zdroje
- Světové prvenství: Oficiální stránky Města Dačice (dacice.cz)
- Expozice: Městské muzeum a galerie Dačice (muzeumdacice.cz)
