Lodní šroub Josefa Ressela byl patentován 11. února 1827 v Rakousku jako privilegium č. 746 a v roce 1829 ho Ressel vyzkoušel v terstském přístavu na parníku Civetta, který dosáhl rychlosti kolem 6 uzlů. Zkouška skončila po prasknutí parního potrubí, tedy závadou stroje, ne šroubu. Policie pak další pokusy zakázala. Patent nevyšel, protože platil jen dva roky a Resselovi chyběly peníze i podpora úřadů.
Otázka, kdo je vynálezce lodního šroubu, nemá jednoduchou odpověď. Myšlenka pohánět loď šroubem se objevovala dřív a téměř současně s Resselem ji v Anglii dotáhli Francis Pettit Smith a John Ericsson, kteří měli kapitál a průmyslové zázemí. Ressel byl první, kdo si šroub nechal chránit privilegiem a prakticky ho vyzkoušel na parní lodi, ale komerčně z toho nic neměl.
Článek se nevěnuje Resselově životu, ale samotnému vynálezu lodního šroubu: z jakého principu vyšel, jak vypadaly první pokusy, co obsahovalo privilegium, jak proběhla zkouška Civetty a proč patent nepřinesl úspěch. Najdete tu časovou osu, tabulku příčin neúspěchu a přehled, kde se dnes s Resselovým odkazem setkáte.
V kostce
- Princip: Archimédův šroub přenesený z čerpání vody na pohon lodi.
- Patent: popis podán 28. listopadu 1826, privilegium č. 746 uděleno 11. února 1827 na dva roky.
- Zkouška: parník Civetta v Terstu v roce 1829, rychlost kolem 6 uzlů.
- Nehoda: prasklo pájené parní potrubí, šroub fungoval, policie zakázala další pokusy.
- Konkurence: Smith a Ericsson získali anglické patenty v roce 1836.
- Uznání: přišlo hlavně po Resselově smrti, pomník ve Vídni stojí od roku 1863.
Co v článku najdete
Z jakého principu šroub vychází?
Resselův nápad vychází z Archimédova šroubu, zařízení známého od starověku, které otáčením šroubovice zvedá vodu. Ressel si uvědomil, že šroubovice otáčená ve vodě se o vodu může opírat stejně, jako se šroub opírá o matici, a loď tak tlačit dopředu. Místo lopatkových kol po stranách trupu, která se tehdy u parníků používala, navrhl šroub ponořený pod hladinou na zádi.
Výhody byly zřejmé i tehdy. Šroub pod vodou není vystavený vlnám, nezvyšuje šířku lodi, nepřekáží v přístavu a pracuje stejně, i když se loď naklání. Lopatková kola se při náklonu střídavě vynořovala a jejich účinnost kolísala. Pro válečné lodě navíc znamenal šroub méně zranitelný pohon, protože nebyl vidět nad hladinou. Tyto přednosti nakonec rozhodly o nástupu šroubu v celém světě.
Jak vypadaly první pokusy?
Podle historie TU Graz začal Ressel pokusy s ručně poháněným šroubem na člunu na řece Krce u kláštera Kostanjevica, tehdy Landstrass, v dnešním Slovinsku, kde působil jako lesník. Po přeložení do Terstu na počátku dvacátých let 19. století pokračoval na moři. Jako lesní úředník měl na starosti mimo jiné dřevo pro stavbu lodí, takže měl k lodnímu provozu blízko.
Při pokusech hledal tvar a umístění šroubu. Podle dostupných popisů dospěl k tomu, že šroub patří na záď mezi záďový vaz a kormidlo, kde je chráněný a pracuje v proudu vody obtékající trup. Právě toto umístění se později stalo standardem. Pokusy však probíhaly na ruční pohon, parní stroj si Ressel sám pořídit nemohl a potřeboval investora.
Jak šla cesta k Civettě?
Od prvního nápadu po zkušební plavbu uplynulo několik let. Postup lze podle dostupných pramenů shrnout do šesti kroků, z nichž každý závisel na penězích a povolení úřadů:
- Pokusy s ručně poháněným šroubem na člunu na řece Krce.
- Pokračování pokusů na moři u Terstu a hledání tvaru a umístění šroubu.
- Podání popisu vynálezu 28. listopadu 1826.
- Udělení privilegia č. 746 dne 11. února 1827.
- Získání investora Ottavia Fontany a stavba lodi Civetta.
- Zkušební plavba v terstském přístavu v roce 1829.
Co obsahoval patent z roku 1827?
Ressel podal popis vynálezu 28. listopadu 1826 jako lesmistr pobřežní domény v Terstu. Privilegium, rakouská obdoba patentu, mu bylo uděleno 11. února 1827 pod číslem 746, a to na dva roky. Podle archiv Technické univerzity ve Vídni popisuje šroubovité hnací kolo pro parní plavbu a také pro větrné a lodní mlýny. Originál s náčrty má sedmnáct stran a je dodnes uložen ve sbírce privilegií.
Historie TU Graz uvádí název privilegia jako šroub bez konce k pohonu lodí. Dvouletá lhůta byla krátká a v praxi znamenala, že Ressel musel vynález rychle dovést do provozu, jinak ochrana skončí. České prameny zmiňují pozdější prodloužení, jisté však je, že komerční užitek z privilegia neměl. Ochrana navíc platila jen v Rakousku, nikoli v Anglii nebo Francii.
Jak proběhla zkouška v Terstu?
Peníze na stavbu zkušební lodi získal Ressel od terstského obchodníka Ottavia Fontany. Vznikla loď Civetta, kterou podle TU Graz poháněl parní stroj o výkonu 6 koní a šroub z měděné slitiny. V roce 1829 vyplula v terstském přístavu na první plavbu, přesné datum se v pramenech liší. Loď dosáhla rychlosti kolem 6 uzlů, což byl na tehdejší poměry dobrý výsledek.
Po krátké plavbě prasklo cínem pájené parní potrubí a loď zůstala bez pohonu. Závada neměla se šroubem nic společného, šroub svou funkci prokázal. Resselovi odpůrci však dosáhli u terstské policie zákazu opravy stroje i dalších pokusů. Podle historie TU Graz se Ressel proti zákazu soudil, spor se táhl roky a Fontanou financovaný projekt skončil.
⚠ Selhal stroj, ne šroub
Časté zjednodušení tvrdí, že Resselův šroub při zkoušce selhal. Ve skutečnosti loď jela se šroubem kolem 6 uzlů a zastavilo ji prasklé parní potrubí. Konec pokusů způsobil policejní zákaz, ne technický neúspěch vynálezu.
Proč patent nakonec nevyšel?
Neúspěch neměl jednu příčinu, sešlo se několik věcí najednou. Ressel byl státní úředník bez vlastního kapitálu a závisel na jednom investorovi. Privilegium platilo krátce a jen v Rakousku. Nehoda přišla v nejhorší chvíli a úřady místo podpory vynález zastavily. Tabulka shrnuje hlavní příčiny, jak je popisují dostupné prameny.
| Příčina | Co se stalo | Důsledek |
|---|---|---|
| Krátká ochrana | Privilegium na dva roky, jen v Rakousku | Konkurence v cizině nebyla vázána |
| Chybějící kapitál | Ressel závisel na financování od Fontany | Po sporu nebylo z čeho pokračovat |
| Nehoda Civetty | Prasklo pájené parní potrubí | Záminka pro zákaz dalších zkoušek |
| Policejní zákaz | Zákaz opravy stroje a dalších pokusů | Vývoj v Terstu skončil |
| Soudní spor | Dlouholetý spor s investorem | Náklady spolkly případné odškodnění |
| Zázemí konkurence | Smith a Ericsson měli podporu anglického průmyslu | Šroub se prosadil pod jejich jménem |
Kdo šroub prosadil v Anglii?
V roce 1836 získali v Anglii patent na lodní šroub dva vynálezci téměř současně: Francis Pettit Smith a John Ericsson, švédský inženýr působící v Londýně. Smith postavil loď Archimedes, která prokázala, že šroub zvládne i námořní plavbu. V roce 1845 přeplula Atlantik SS Great Britain, jedna z prvních velkých lodí poháněných šroubem, a lopatková kola začala ustupovat.
Historie TU Graz uvádí, že Resselovy výkresy poslané do Paříže měl údajně využít jiný člověk bez uvedení autora. Když britská admiralita v roce 1852 vypsala odměnu pro skutečného vynálezce lodního šroubu, Ressel zaslal své doklady, ty se však podle úředníků ztratily. Lodní šroub se tak do světa rozšířil bez Resselova jména.
Myšlenka pohánět plavidlo šroubem ostatně nebyla úplně nová ani u Ressela. Ruční šroub měla například ponorka Nautilus Roberta Fultona z roku 1800. Resselova zásluha spočívá v tom, že šroub správně tvarově navrhl, umístil na záď a jako první ho vyzkoušel na parní lodi v přístavu.
Jak se vynález vyvíjel dál?
Od Resselova šroubu vede přímá linie k dnešním lodním i leteckým vrtulím. Z jednoduché šroubovice se vyvinuly lopatkové vrtule s několika listy, u velkých lodí s nastavitelným stoupáním, vyrobené z bronzových slitin nebo oceli. Výroba takových vrtulí je dnes náročná strojírenská disciplína, jak ukazuje článek o tom, jak vznikají věci z oceli.
Zajímavé je, že příčina Resselova neúspěchu, tedy selhání pájeného potrubí pod tlakem páry, patří k problémům, které pozdější technika vyřešila lepšími materiály a svařováním. O tom, kam se obor posouvá dnes, píšeme v článku budoucnost kovovýroby a nové technologie. Při plavbě lodí se šroubovým pohonem dnes řeší cestující spíš nevolnost na lodi než rychlost.
Časová osa ukazuje, jak rychle se šroub po terstském nezdaru prosadil jinde. Za necelých dvacet let od zkoušky Civetty už šroub poháněl zaoceánské lodě, jen bez Resselova jména.
| Rok | Událost | Význam pro šroub |
|---|---|---|
| 1826 | Ressel podává popis vynálezu | Začátek právní ochrany |
| 1827 | Privilegium č. 746 na dva roky | První ochrana lodního šroubu v Rakousku |
| 1829 | Zkouška Civetty v Terstu, zákaz pokusů | Šroub funguje, vývoj se zastaví |
| 1836 | Patenty Smithe a Ericssona v Anglii | Šroub se prosazuje mimo Rakousko |
| 1845 | SS Great Britain přeplouvá Atlantik | Šroub na velké zaoceánské lodi |
| 1852 | Britská admiralita hledá vynálezce | Resselovy doklady se ztratí |
| 1863 | Pomník před TU ve Vídni | Veřejné uznání Resselovy zásluhy |
Kde se s Resselem setkáte dnes?
Uznání přišlo většinou až po Resselově smrti. Před Technickou univerzitou ve Vídni stojí od roku 1863 jeho pomník, park kolem nese jeho jméno. Rakousko ho v šedesátých letech 20. století umístilo na bankovku 500 šilinků. V Terstu byla v březnu 2022 odhalena bronzová socha v životní velikosti, která zobrazuje Ressela se šroubem, a na jeho práci upomíná i ulice u přístavu.
V Česku připomíná Ressela rodná Chrudim, kde má Regionální muzeum sbírku věnovanou vynálezci. Kdo cestuje po Evropě za technickými památkami, může Vídeň, Terst a slovinskou Kostanjevici spojit do jedné trasy, další tipy na místa najdete v článku světové poklady a památky. Podrobnosti o privilegiu shrnuje historie TU Graz.
★ Privilegium si lze dohledat
Sbírka privilegií Technické univerzity ve Vídni vede Resselův spis pod číslem 746. Na webu archivu je popis dokumentu, originál s náčrty má sedmnáct stran.
Co si z toho odnést
Pět bodů, které shrnují příběh lodního šroubu Josefa Ressela:
- Ressel přenesl princip Archimédova šroubu na pohon lodi a šroub umístil pod hladinu na záď.
- Privilegium č. 746 získal 11. února 1827, platilo dva roky a jen v Rakousku.
- Civetta v roce 1829 jela kolem 6 uzlů, zastavilo ji prasklé parní potrubí, ne šroub.
- Policejní zákaz, spor s investorem a chybějící kapitál ukončily vývoj v Terstu.
- Smith a Ericsson šroub v roce 1836 patentovali v Anglii a prosadili ho ve světě.
Časté otázky
Kdo vynalezl lodní šroub?
Za vynálezce lodního šroubu se považuje Josef Ressel, který ho nechal chránit privilegiem v roce 1827 a vyzkoušel na parníku Civetta. Téměř současně šroub patentovali v Anglii Francis Pettit Smith a John Ericsson.
Kdy Josef Ressel vynalezl lodní šroub?
Popis vynálezu podal 28. listopadu 1826, privilegium č. 746 získal 11. února 1827. Pokusy s ručně poháněným šroubem prováděl už předtím.
Kde se zkoušel Resselův lodní šroub?
Rozhodující zkouška proběhla v roce 1829 v přístavu v Terstu na parníku Civetta. Dřívější ruční pokusy dělal na řece Krce a na moři u Terstu.
Proč Resselův lodní šroub neuspěl?
Při zkoušce Civetty prasklo parní potrubí a policie zakázala další pokusy. Ressel neměl kapitál, privilegium platilo krátce a šroub pak prosadili jiní.
Jakou rychlost měla loď Civetta?
Civetta dosáhla rychlosti kolem 6 uzlů, než ji zastavila závada na parním potrubí.
Byl lodní šroub český vynález?
Ressel se narodil v Chrudimi, vynález ale vznikl a byl patentován v Rakousku, když působil v Terstu. Proto se hlásí k odkazu Česko, Rakousko i Slovinsko.
Jak dlouho platil Resselův patent?
Privilegium bylo uděleno na dva roky a platilo jen v Rakousku. O pozdějším prodloužení se prameny rozcházejí.
Kdo prosadil lodní šroub v Anglii?
Francis Pettit Smith a John Ericsson, kteří patenty získali v roce 1836. Smithova loď Archimedes prokázala použitelnost šroubu na moři.
Kde je pomník Josefa Ressela?
Pomník stojí od roku 1863 před Technickou univerzitou ve Vídni. V Terstu je od roku 2022 bronzová socha a v Chrudimi sbírka v Regionálním muzeu.
Zdroje
- Priv. Reg. Nr. 0746: Joseph Ressel: Schiffsschraube: TU Wien (tuwien.at)
- Joseph Ressel (history-tugraz.at)
