Purkyně daktyloskopie: jak začalo třídění otisků prstů

Jan Evangelista Purkyně jako první rozdělil kresby papilárních linií na posledních článcích prstů do devíti základních vzorů, a položil tak základ třídění otisků prstů, na kterém později stavěla daktyloskopie. Popsal je v latinském spisu, který obhájil 22. prosince 1823 na univerzitě ve Vratislavi. Policii tehdy nezajímal, šlo mu o fyziologii kůže a hmatu.

Kolem Purkyňova podílu na daktyloskopii koluje řada zjednodušení. Někdy se o něm píše jako o objeviteli otisků prstů, jindy jako o zakladateli kriminalistiky. Skutečnost je střízlivější a zároveň zajímavější: Purkyně jako první systematicky popsal a pojmenoval vzory, identifikaci osob ale nepopisoval a jeho práci pro svět znovu objevil až o téměř sedmdesát let později Francis Galton.

Článek projde, co přesně Purkyně v roce 1823 popsal, jakých devět vzorů rozlišil a čeho dalšího si všiml. Vysvětlí, jak s jeho spisem naložil Galton, proč se jeho devět typů zúžilo na tři třídy a jak se otisky prstů dostaly do policejní praxe v českých zemích. Na konci najdete jednoduchý návod, jak si vzor prohlédnout na vlastním prstu.

Co Purkyně v roce 1823 popsal?

Purkyňův spis nese název Commentatio de examine physiologico organi visus et systematis cutanei, tedy pojednání o fyziologickém zkoumání zrakového orgánu a kožní soustavy. Podle titulní strany ho Purkyně jako profesor fyziologie a patologie veřejně obhájil 22. prosince 1823 ve Vratislavi. Francis Galton ho později popsal jako špatně vytištěnou brožuru o padesáti osmi stranách, psanou latinou, kterou je těžké přesně převést.

Většina spisu se týká zraku. Pasáž o kůži je krátká, ale právě ona zajistila spisu místo v dějinách daktyloskopie. Purkyně v ní popisuje uspořádání drobných rýh na vnitřní straně ruky a nohy a zvlášť na posledním článku prstů. Podobně jako u objevu krevních skupin tu český vědec došel k poznatku, jehož praktický význam naplno ocenili až jiní.

Proč ho zajímaly kožní lišty?

Purkyně byl fyziolog a rýhy na prstech zkoumal jako součást hmatového orgánu. V Galtonově překladu píše, že v tak důležitém orgánu, jako je lidská ruka, nemůže žádné sebedrobnější zkoumání zůstat bez přínosu. Obecný popis rýh podle něj obsahovala každá příručka fyziologie a anatomie, jemu šlo o přesnější popis a třídění.

V pasáži, kterou Galton přeložil, se o identifikaci osob ani o policejním využití nemluví. To je důležité pro férové hodnocení: Purkyně nevymyslel metodu, jak podle otisků poznat pachatele. Vytvořil ale první klasifikaci vzorů, bez které by pozdější třídění velkých sbírek otisků nebylo možné. Podobný příběh vynálezu, který dozrál až v rukou dalších, provází i hromosvod Prokopa Diviše.

Jakých devět vzorů rozlišil?

Purkyně uvádí, že po nesčetných pozorováních narazil na devět hlavních druhů zakřivení, podle kterých jsou rýhy uspořádány na posledním článku prstu. Každý vzor stručně popsal a doplnil kresbou. Názvy v tabulce vycházejí z Galtonova anglického překladu, česká podoba se v odborné literatuře mírně liší.

Čeho dalšího si všiml?

Purkyně nepopsal jen tvary, ale i jejich četnost a rozložení. Šikmý záliv označil za zdaleka nejčastější uspořádání a za zvláštní znak člověka, zatímco rýhy v podélných řadách podle něj patří opicím. Poznamenal také, že na prstech nohou se jiné uspořádání než šikmý záliv skoro nevyskytuje a že prsteník mívá složitější vzory než ostatní prsty.

Zásadní bylo pozorování trojúhelníků, které vznikají tam, kde se rovné a zakřivené linie rozcházejí. U šikmého zálivu je jeden, u spirál a vírů dva, po jednom na každé straně. Dnes se tomuto místu říká delta a slouží jako referenční bod při popisu otisku. Galton výslovně uvádí, že existenci těchto trojúhelníků ukázal právě Purkyně, i když jejich příčinu nevysvětlil.

Jak spis znovu objevil Galton?

Anglický přírodovědec Francis Galton v knize Finger Prints z roku 1892 píše, že na Purkyňův spis odkazovali skoro všichni pozdější autoři, ale mnozí ho zřejmě nikdy neviděli a citovali jen úryvek z druhé ruky. V Anglii nebyl k dispozici v žádné veřejné lékařské knihovně. Výtisk nakonec na Galtonův podnět získal knihovník Royal College of Surgeons v Londýně.

Galton spis ocenil jako velmi vzácnou brožuru, jejíž velkou zásluhou je, že jako první upozornila na vzory a pokusila se je roztřídit. Část o otiscích přeložil do angličtiny a přetiskl i s Purkyňovými ilustracemi. Tím se český příspěvek dostal do základní literatury oboru, podobně jako se do světa dostal lodní šroub Josefa Ressela, i když ne bez komplikací.

Proč z devíti vzorů zbyly tři?

Galton se nejdřív pokusil třídit svou sbírku otisků podle Purkyňových standardů a sám přiznává, že úplně selhal. Hranice mezi vzory byly pro rozsáhlou sbírku příliš neostré a jeho vlastní hodnocení se během několika dní měnilo. Proto zvolil hrubší a spolehlivější systém tří tříd: oblouky, smyčky a víry.

Purkyňovy vzory se do nich dají převést. Příčné ohyby odpovídají oblouku, šikmý záliv s jedním trojúhelníkem je v dnešní řeči smyčka a spirála, elipsa, kruh a dvojitý vír mají dva trojúhelníky a patří mezi víry. Galton navíc zkoumal, zda se drobné detaily linií během života mění, a došel k závěru, že přetrvávají od narození do smrti. Tím se otisky staly použitelnými k identifikaci.

Jak se otisky dostaly k policii?

Podle Policie ČR je daktyloskopie druhou nejstarší metodou identifikace osob v kriminalistické praxi. Na jejím rozvoji se kromě Galtona podíleli Angličané William Herschel, Henry Faulds a Edward Henry. Galton o Herschelovi píše, že jako první vymyslel proveditelnou metodu pro pravidelné používání a prosadil její úřední zavedení.

V Praze podle Policie ČR od roku 1891 pořizoval otisky prstů vězňů pro studijní účely koncipista František Protivenský, který od roku 1903 budoval vlastní sbírku. Dne 9. září 1908 byla daktyloskopie v českých zemích oficiálně zavedena jako jediný identifikační prostředek. Do roku 1994 se postupně vystřídalo několik daktyloskopických identifikačních systémů, dnes se otisky porovnávají automatizovaně.

Jak si prohlédnout vlastní otisk?

Purkyňovy vzory si snadno ověříte na vlastních prstech. Stačí dobré světlo, lupa a list bílého papíru, případně razítková poduška. Podle vzorů v tabulce pak určíte, zda máte na prstu oblouk, smyčku, nebo vír, a můžete porovnat, jak se liší prsty levé a pravé ruky. Je to i dobrá ukázka pro děti, podobně jako příběh kontaktních čoček Wichterle.

1. Umyjte a osušte ruce, mastná kůže otisk rozmaže.
2. Konec prstu lehce přitiskněte na razítkovou podušku nebo obtáhněte měkkou tužkou.
3. Prst přiložte na bílý papír a jemně ho převalte z jedné strany na druhou.
4. Otisk si prohlédněte lupou a najděte střed vzoru.
5. Spočítejte trojúhelníky: žádný znamená oblouk, jeden smyčku, dva vír.
6. Porovnejte výsledek s tabulkou Purkyňových vzorů.

Co z jeho přínosu platí dnes?

Purkyňova terminologie se v praxi nepoužívá, ale jeho přístup ano. Byl první, kdo vzory na prstech pojmenoval, nakreslil a srovnával, a Galton uvádí, že pozdější autoři jeho standardní typy přebírali a jen ubírali nebo přidávali. Pozorování trojúhelníků jako orientačních bodů je dodnes základem popisu otisku. Otázka, kdo byl v objevu první a kdo ho dotáhl do praxe, se vrací i u ruchadla bratranců Veverkových.

Přínos Purkyně k daktyloskopii je tedy vědecký, ne kriminalistický. Ukázal, že kresba kožních linií má pravidelnosti, které lze třídit, a tím připravil půdu pro Galtona, Henryho a další. Když dnes policie porovnává otisky automatizovanými systémy, pracuje s logikou, jejíž první kapitolu napsal fyziolog ve Vratislavi v roce 1823.

Co si z toho odnést

Pět bodů, které shrnují Purkyňův podíl na daktyloskopii:

1. Purkyně v roce 1823 jako první roztřídil papilární linie do devíti vzorů.
2. Zkoumal kůži a hmat jako fyziolog, identifikaci osob nepopisoval.
3. Všiml si trojúhelníků, dnešních delt, které slouží jako referenční body.
4. Galton spis v roce 1892 přeložil a vzory zjednodušil na oblouky, smyčky a víry.
5. V českých zemích byla daktyloskopie oficiálně zavedena 9. září 1908.

Časté otázky

Co objevil Purkyně v daktyloskopii?

Jako první rozdělil kresby papilárních linií na posledních článcích prstů do devíti základních vzorů a popsal je v latinském spisu z roku 1823. Tím vytvořil první klasifikaci otisků prstů.

Kdy Purkyně popsal otisky prstů?

Ve spisu, který veřejně obhájil 22. prosince 1823 na univerzitě ve Vratislavi. Spis se jmenuje Commentatio de examine physiologico organi visus et systematis cutanei.

Kolik typů otisků prstů rozlišil Purkyně?

Devět: příčné ohyby, střední podélnou rýhu, šikmou rýhu, šikmý záliv, mandli, spirálu, elipsu, kruh a dvojitý vír.

Používal Purkyně otisky k identifikaci zločinců?

Ne. Zkoumal kůži jako součást hmatového orgánu a v přeložené pasáži o identifikaci osob nepíše. Kriminalistické využití rozvinuli až angličtí badatelé v druhé polovině 19. století.

Kdo je zakladatel daktyloskopie?

Jednoho zakladatele obor nemá. Purkyně vytvořil první klasifikaci vzorů, Herschel zavedl praktické používání otisků, Galton doložil jejich neměnnost a vytvořil třídy oblouk, smyčka a vír.

Jaké jsou základní typy otisků prstů?

Dnes se rozlišují tři základní třídy: oblouk, smyčka a vír. Vycházejí z Galtonova zjednodušení Purkyňových devíti vzorů.

Kdy byla daktyloskopie zavedena v Česku?

Podle Policie ČR byla v českých zemích oficiálně zavedena 9. září 1908 jako jediný identifikační prostředek. Otisky vězňů v Praze od roku 1891 studijně sbíral František Protivenský.

Jak Galton hodnotil Purkyňovu práci?

Označil ji za velmi vzácnou brožuru, jejíž velkou zásluhou je, že jako první upozornila na vzory a pokusila se je třídit. Část spisu přeložil do angličtiny.

Co je delta na otisku prstu?

Je to trojúhelníkový útvar v místě, kde se rozcházejí linie. Na jeho existenci podle Galtona upozornil právě Purkyně a dnes slouží jako referenční bod.

Daktyloskopie historie v kostce?

V roce 1823 Purkyně popsal devět vzorů, v 19. století Herschel a Faulds zkoumali otisky k identifikaci a Galton v roce 1892 vydal knihu Finger Prints. V českých zemích se daktyloskopie oficiálně používá od roku 1908.

Zdroje

• Francis Galton, Finger Prints (1892): Project Gutenberg (gutenberg.org)
• Kriminalistická daktyloskopie: Policie České republiky (archiv.policie.gov.cz)